Vyšehrad je jedním z nejpamátnějších míst českého národa. Všichni, kteří jej někdy navštívili, ho popisují jako oázu klidu a krásy uprostřed velkoměsta.

Ze školy si pamatujeme pověst o kněžně Libuši, která zde stála se svým manželem Přemyslem Oráčem a prorokovala Praze slávu, jež se bude hvězd dotýkat.

Vyhledávají jej proto nejen lidé citliví na nejrůznější proudění energií nebo paranormální jevy, ale i obyčejní „smrtelníci“, kteří si sem chodí odpočinout od vřavy ulic, dobít si baterky nebo třeba jen vyrazit na rande.

Fascinující je však především zvláštní atmosféra tohoto místa.

Strategicky výhodná poloha Vyšehradu na ostrohu nad soutokem Vltavy a Botiče sem přilákala k osídlení lidi už ve 3. tisíciletí před naším letopočtem, takže již v době kamenné! Přemyslovský hrad zde vznikl až v první polovině 10. století, nedlouho po založení Pražského hradu. Původně se jmenoval Chrasten, ale již od 11. stol. nese dnešní jméno Vyšehrad.

Od druhé poloviny 11. století se stal Vyšehrad hlavním sídlem přemyslovských knížat. Kníže Vratislav I., který byl roku 1085 zvolen českým a polským králem, si za svou rezidenci určil právě Vyšehrad. Vybudoval tu zděný palác a zesílil opevnění celé lokality. Jeho nástupci pak pečovali o společenskou prestiž Vyšehradu. Avšak po korunovaci krále Vladislava ztratilo toto místo společenský i politický význam, protože po roce 1140 čeští králové trvale přesídlili na Pražský hrad. Novou slávu si pak získal až za vlády Karla IV.

Nejtajemnějším objektem na Vyšehradě je jednoznačně Čertův sloup, nebo také Zardanův, který se nachází v parku na východ od chrámu sv. Petra a Pavla. Už staletí totiž není jasné, jak se tam vůbec dostal a jakou sílu mají energie, které ho obklopují. Odborníci zjistili, že každý ze sloupů je z jiného druhu žuly a pochází nejspíš z lomu Krhanice v Posázaví. Jak se ale dostaly až na Vyšehrad, zůstává záhadou. Podle psychotroniků vyzařují tyto sloupy velice silnou energii, která se dá rozpoznat nejen pomocí virgule nebo kyvadla, ale i na základě vlastní ruky. Někdo z nich cítí teplo, jiný chlad nebo zvláštní brnění. Střízlivé vysvětlení je pravděpodobně to, že sama energie sálá z podloží, neboť vztyčené kameny obvykle umocňují zemské proudy. Kdysi dávno sem opravdu jezdívali lidé z celých Čech jen proto, aby mohli sloup vidět a na chvíli se ho dotknout.

Jedna z pověstí říká, že ho sem přinesl čert, který díky svatému Petrovi prohrál sázku s knězem.

Další říká, že roku 1665 prováděl jakýsi exorcista v Praze vymítání ďábla z posedlého muže a ďábel jeho ústy prohlásil, že se jmenuje Zardan a že je na věky přikován neviditelnými řetězy k Vyšehradskému sloupu.

Reálně však sloup nejspíš sloužil jako součást slunečních hodin, úhelný kámen nebo obětní sloup. Někteří historici se přiklání i k názoru, že se jedná o symbol bohyně smrti Morany, a tak sloup kdysi stál Na Moráni.

Ať už je pravda, jaká chce, my si jdeme o víkendu na ten sloup sáhnout a jsme zvědaví, co ucítíme!